Literární soutěž

STALO SE VE 20. STOLETÍ

První světová válka

V minulém století se odehrála spousta zásadních událostí. Narodilo se Několik důležitých osobností, které ovlivnily to, jak nyní žijeme. Vzniklo mnoho nových vynálezů, ať už těch dobrých, které nás ovlivnily pozitivně nebo negativních, které dokázaly a dokážou ničit. Já osobně se rozhodla psát o události, která vše začala. O události, která byla příčinou strašného ničení, ale zároveň nás dovedla i k některým dobrým věcem. Touto událostí je 1. světová válka.

Ať už člověk věří, nebo nevěří, na osud, musí uznat, že když se něco stane, vede to k dalším a dalším věcem, má to důsledky. Kdyby se to ,,něco“ událo jinak, nebo jinak skončilo, důsledky by byly ve většině případů naprosto odlišné. Proto si myslím, že to něco z 20. století, co ovlivnilo naši současnost, stálo na úplném začátku století. To,,něco“ je 1. světová válka. Měla svoje příčiny, ale hlavně důsledky.

Začala jako důsledek atentátu a mocenských bojů a končí jako příčina rozpadu monarchií, vzniku nových států a ztráty obrovského počtu lidí.

Tato válka rozdělila svět na dvě části. Sami mnohdy děláme věci, u kterých si ani neuvědomujeme, že tím můžeme poštvat lidi v našem okolí proti sobě. Ať již vědomě nebo ne. Stavíme je do pozice, kdy si musí vybrat, zda budou stát při nás nebo věří v něco jiného a otočí se k nám zády. Při první světové válce se vůdci států rozhodli, na jakou stranu se postaví a občané a vojáci se prostě museli přizpůsobit. Ať už dobrovolně, nebo ne. Tím se snažím říct, že tento konflikt je jen jedním z mnoha, který rozdělil naši společnost na dvě části. Dělo se to v minulosti a děje se to i dnes.

Výhra jedné strany znamená prohru druhé. Ve válce se málokdy poražený smíří se svou prohrou a spíše tak zaseje svár, který vyklíčí, i když třeba až za dlouhou dobu.

A nejhorší důsledek je ztráta životů lidí, kteří ani o válku nestáli. Neprosili se o to bojovat. Přesto mnozí z nich musí opustit své rodiny a bojovat za něco, s čím nesouhlasí. Opouští své rodiče, manželky a děti s vědomím, že se možná už nikdy nevrátí domů.

Ovšem první světová válka měla i dobré důsledky. Nejšťastnějším momentem pro Čechy a Slováky byl vznik Československa. I pro spoustu dalších států to znamenalo osvobození od nadvlády Rakousko – Uherska. Kdyby nevyhrála Dohoda, Československo by pravděpodobně nikdy nevzniklo. Anebo až za spoustu let. Kdo ví?

Válka také znamená jistý technologický pokrok. Za čtyři roky bylo vynalezeno nespočet nových zbraní a strojů. Znamenalo to samozřejmě pokrok a dokazovalo, jak je člověk schopný, ale také to přineslo účinnější a ničivější technologie do budoucna.

Tímto se snažím říct, že první světová válka byla globální konflikt ničivých rozměrů. Zničil mnoho životů a rodin. Válka se bohužel podepsala na těch, kteří tu hrůzu přežili. Zničila přírodu a to, co člověk do té doby vytvořil. Přesto všechno jsou veškeré následky naší nedílnou součástí. Je to sice něco, s čím se lidstvo nemůže chlubit, ale zároveň je to něco, co nás tvoří a posunuje. Něco, co nás formuje a díky čemu se můžeme učit. Nemusíme již dělat stejné chyby jako naši předkové v té době. Můžeme se ponaučit a být lepší. Zvládneme to?

 

DOMOV

S láskou Sana

Drahý bratře,

už je to několik měsíců, co jsme se viděli naposledy a teprve dnes jsem dostala šanci vám poprvé napsat. Dorazila jsem před několika týdny, po dlouhé a unavující cestě. Moc mi s maminkou chybíte a stále doufám, že se brzy opět shledáme.

Dlouho jsem přemýšlela, jak popsat mou cestu, ale nakonec jsem se rozhodla vyprávět ti vše prostě tak, jak se to stalo. Cesta sem byla velmi dlouhá, složitá a unavující. Sám dobře víš, jak je v dnešní době těžké pro lidi jako my, dostat se do jiné země. Potkala jsem spoustu lidí, kteří se na mě dívali skrz prsty. Také jsem si myslela, že lidé ve stejné situaci jako já se mnou budou soucítit a když už se mi nepokusí pomoci, alespoň budou chápaví. Opak je pravdou bratře. Nikdo se mi nepokusil pomoci. Všichni se starají jen o sebe a byli velmi nepříjemní. Těch pár měsíců cesty pro mě byli nejhorší v celém mém životě. Cesta ze Sýrie do Turecka autobusem byla sice unavující, ale byla to nejlepší část z celé mé poutě. V Turecku jsem musela nastoupit na loď, která mě dopravila do Makedonie. Ta loď byla noční můra. Nesnáším lodě. Celou cestu mi bylo špatně, nemohla jsem se ani napít vody. Ale stalo se tam přeci jen něco dobrého. Potkala jsem tam jednoho kluka. Byl asi stejně starý jako já. Moc hodný, pomohl mi. A i když jsme si moc nepovídali, pocítila jsem k němu něco, co nikdy k nikomu. Doufala jsem, že spolu strávíme více času, bohužel se mi po vylodění ztratil. Další cesta mě na něj ale donutila zapomenout. Když to celé shrnu, bylo to spousta přestupů, lidí a únavy. Naopak nedostatek jídla a vody. Několikrát se mě pokusili okrást a nikdo nebyl moc milý. Ale když už jsem myslela, že to nevydržím a dokázala jsem myslet pouze na tebe a matku, dorazili jsme do cíle.

Švédsko je nádherné. Kéž byste tu byli se mnou. Příroda je překrásná. Bydlení, které mi sehnal strýc je dobré. Je to malý a útulný byt. Práce se mi také líbí. Pracuji v malém obchodě s oblečením. Ale i když je malý, v životě jsem neviděla tolik oblečení najednou. Lidé tu jsou také moc milí.

Nejdříve jste mi chyběli tak moc, až jsem nedokázala myslet na nic jiného než na vás. Neznala jsem tu nikoho, nemohla jsem dělat nic jiného než jít do práce a pak domů. Když jsem přišla domů, brečela jsem. Hodně. Všude kam jsem se podívala, viděla jsem tebe nebo maminku. Představovala jsem si, co asi děláte. Viděla jsem maminku vařit a tebe si číst v křesle. Toužila jsem po to matčině objetí a po tvých otravných, ale užitečných radách.

Postupně se to však začalo zlepšovat. V práci jsem poznala dívku, ze které se stala má nejlepší kamarádka. Jmenuje se Maja. Je to ta nejzábavnější a nejmilejší dívka jakou si dokážeš představit. Vzala mě na piknik, do kina a trávíme spolu spoustu času i jen tak venku. Zítra půjdeme tancovat.

A neuvěříš co se ještě stalo. Před dvěma týdny jsem náhodou na ulici narazila na toho kluka z lodi. Jmenuje se Antonio, je také ze Sýrie a přijel sem do Stockholmu studovat. Moc si spolu rozumíme, připadá mi, že je má spřízněná duše. Díky němu a Maje se zase cítím šťastná, i když mi moc chybíte. S nimi zažívám nejhezčí dny ve svém životě. A vím, že se ti to asi nebude líbit, jsi přeci jen můj starší bratr, ale chci ti to říct. Zamilovala jsem se.

A mám ještě jednu dobrou správu. Vlastně je úžasná. Díky tomu, že jsi mě donutil se naučit  švédsky a číst tolik knih, Antonio mě bude doučovat a příští rok bych se mohla přihlásit na univerzitu. Antonio také říká, že mám velkou šanci získat stipendium. Chápeš to, Same? Já bych mohla studovat.

Každopádně jsem chtěla abys věděl, jak moc mi chybíte. Stále na vás myslím a moc se mi stýská. Ale také chci abyste věděli, že se mám dobře. Opravdu jsem šťastná. Chci věřit, že se brzy uvidíme. Že za mnou přijedete a já vám ukážu můj byt a obchod, kde pracuji a seznámím vás s Majou a Antoniem. Vím však, že to v nejbližší době není možné. Přesto si uchovávám naději, že jednoho dne přijedete. Zase se shledáme a budeme opět spolu. Strašně moc mi chybíte a není den, kdybych na vás nemyslela.                                                                                                                                                                                                                                 S láskou Sana