Byli jste někdy v Lidicích a na hradě Okoř? My ano!

V úterý, 13. 6. 2017, si třída8.A vyjela na exkurzi do Lidic a následně na zříceninu hradu Okoř. Lidice pro nás byly určitě zajímavé a poučnější. Po příjezdu jsme měli možnost nahlédnout do fotogalerie Lidic, jak je zachytili ti, kteří v nich žili. Poté jsme se šli podívat na dnešní podobu míst, kde kdysi vesnice stávala. Velice nás to překvapilo. Nečekali jsme, že uvidíme jen louku se stromy a cestami! Kdyby zde nebyl Památník, který celou tragédii připomíná, a sousoší dětí, nepoznali bychom, že kdysi byla vesnice. Naše průvodkyně nám velmi emotivně přiblížila osudy mnoha obyvatel. Zavedla nás i do Růžového sadu, který vznikl tak, že státy z celého světa posílaly keříky růží, které mají připomínat krásu a čistotu vesnice, ale i bolestné osudy obyvatel Lidic. Nakonec jsme se šli podívat do samotného lidického muzea. Na první pohled působil y všechny výpovědi přeživších velmi depresivně. Dopisy dětí náš dojem jen potvrdily. Celkový dojem z návštěvy tak byl velmi smutný a myslíme si, že můžeme být rádi, v jaké době žijeme.

Několik postřehů si můžete přečíst níže:

„Díky návštěvě Lidic jsem pochopila, jak zlá a krutá byla doba 2. světové války. (Zuzka)

„Z Lidic jsem si odnesl to, že Hitler a další nacisté byli zvířata, který chtěli všechno ovládat a všechny zničit.“ (Olda)

„Teď bych si nedokázal představit, že by mě oddělili od rodičů a zavezli někam, kde bych to neznal a vlastně vůbec netušil, kde jsem.“(Kuba)

„Díky návštěvě jsem pochopila, že stačí i pár dní na vyhlazení Lidic a zabití několika nevinných lidí…“ (Nikča)

„Z Lidic jsem si odnesla smutek. Nedokážu si představit, že bychom se tam mohli octnout třeba i my….To, jak se cítili všichni ti lidé…nechci o tom ani přemýšlet…“ (Týna)

„…když jsme přišli k sousoší 82 dětí, tak jsem obdivovala samotné dílo, ale když jsem slyšela, proč tu stojí, tak mě přepadl smutek…“ (Kristýna)

Autobus nás poté odvezl na nedalekou zříceninu hradu Okoř. V této části „programu“ jsme měli více možnosti, což nám umožnilo poznat místo „na vlastní pěst“. Po prozkoumání všech zákoutí jsme zašli do krámku pod hradem, kde jsme si koupili zmrzlinu a poté se vydali domů. Výlet byl vskutku zážitkový a jsme rádi, že jsme mohli poznat blíže něco z historie naší země.

Za celou výpravu 8. A

Naty Veselá a Anička Korecká