Základní škola Partyzánská si cení příspěvků a názorů, které jste vy, čtenáři, vyjádřili v souvislosti s článkem „Partyzánka se nebojí genderu!“. Těší nás, že sledujete dění a aktivity v rámci naší školy. Rádi bychom se tímto způsobem vyjádřili k otázkám, které si možná kladete.

Téma genderu bylo zastřešujícím tématem odborné stáže konané ve Vídni. Vedle tohoto tématu jsme se aktivně zapojili do řady aktivit, které souvisí především se stylem výuky v podání rakouských učitelů.  Vzděláváni jsme tedy byli my, dospělí. Vnímáme tento pojem jako součást společenského dění. S pojmem se může setkat kdokoli z nás a my se domníváme, že je vhodné mu rozumět (znát jeho význam). Základní škola si neklade za cíl realizaci „revolučních“ změn jako například společné toalety, zamezení oslovování, které souvisí s naším pohlavím a naprosté stírání či ignorování biologických rozdílů mezi námi. Naší snahou je vysvětlit pojem, v případě zájmu otevřít diskuzi a připravit žáky na to, aby nepodléhali předsudkům, které mnohdy vyrůstají z neznalosti či neporozumění. Návštěva, která v říjnu na naši školu zavítala, sledovala především činnost žákovské samosprávě (kterou v rakouských školách prozatím nerealizují a my jsme pro ně alespoň na chvíli mohli být inspirací – jsme přeci „Škola, která inspiruje“) a inspirativním se pro ně stala možnost zhlédnout samotnou výuku na naší škole – cizí jazyky, zábavnou logiku, tělesnou výchovu nebo Výchovu k občanství, kde se žáci věnovali otázce „Měli by mladí mít právo volit od 16 let?“ – téma bylo pro naše hosty zajímavé i z důvodu, že v Rakousku mladí lidé toto právo mají, tedy možnost srovnání a vyslechnutí si názorů ze stran mladých Čechů bylo přinejmenším zajímavé. Deváťáci k této otázce přistoupili zodpovědně a jejich argumenty pro a proti byli vynikající, uměli diskutovat, respektovat názory druhých i vhodně přesvědčovat tzv. druhou stranu. Zároveň si uvědomujeme, že pokud hodláme vzdělávat žáky, je nutné, abychom i my byli vzděláni v daném tématu. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že určitá „otevřenost témat“ vyplývá z projektu, do něhož se Partyzánka zapojila, a tím se stala pilotní školou pro ověřování možností a směrů v občanském vzdělávání.

Děkujeme za pozornost, kterou jste věnovali našemu vyjádření a aktivitám naší školy.

Mgr. Petra Slámová

Vážení čtenáři, vážená veřejnosti

dovolte mi, abych z pozice ředitele školy reagoval na komentáře a příspěvky, které vyvolal náš článek o současných aktivitách Základní školy Partyzánská – „Partyzánka se nebojí genderu“.

Naše společnost každodenně řeší otázky, které se jí bytostně dotýkají – neúměrně vysoká cena másla, nesmrtelnost Jaromíra Jágra, povolební vyjednávání o nové vládě nebo neustávající teroristické útoky ovlivňující život (téměř) každého (evropského) státu. K mnohým z těchto témat dokážeme zaujmout jasné stanovisko – tu souhlasíme, tu obdivujeme, tu odmítáme a proti kdečemu protestujeme. Zkrátka – máme na věci názor, který opíráme o vlastní znalosti, dovednosti a zkušenosti. A chceme přeci i po našich dětech, aby věděli, že respektovat své okolí je správné, řídit se pravidly je nezbytné, umět obhájit svůj názor je potřebné a odmítnout křivdy a nepravosti je samozřejmé. Děti, které ještě nemají dostatek vlastních zkušeností, potřebují pro svá stanoviska rovněž oporu v argumentech. A ty jim předkládáme my – rodiče a učitelé.

Na Partyzánce považujeme za nezbytné a klíčové vést naše žáky ke schopnosti kriticky přemýšlet a umět zhodnotit a vytvořit si svůj hodnotový a názorový žebříček, žebříček opřený o racionální argumenty, schopnost analyzovat a kriticky přijímat informace, které se na nás valí a hrnou ze všech stran. A proto jsme přivítali projekt, který sami pro sebe nazýváme „Genderově citlivá škola“. Ne, naším cílem není zavádět unisexová pravidla, nebudeme rušit dívčí a chlapecké toalety, nebudeme nutit dívky chodit v chlapeckých stejnokrojích a hrát kopanou, ani nepoženeme chlapce ze školních dílen do cvičné kuchyňky (i když….). Naším cílem je vzdělávat a vychovávat moderní lidské bytosti, které budou již brzy hybnou silou naší společnosti. A až ta doba nastane, chceme, aby kromě empirických znalostí a dovedností byli schopni orientovat se ve společnosti a jejích problémech, aby uměli zhodnotit, co je dobré a žádoucí pro jejich vlastní život. Možná je náš cíl vznosný a pateticky popsaný, ale my mu věříme, protože víme, že Pythagorova věta, Ohmův zákon nebo vyjmenovaná slova budou platit zítra tak jako dnes, ale také víme, že naše společnost bude zítra zase o trochu jiná, než je dnes. 

Mgr. Karel Minařík